Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARTU: 06.04.2000
POUŽITÍ: společenský, služební a pracovní pes
KLASIFIKACE
FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači, molosská plemena,
švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.1 molosská plemena – dogovití psi
Se zkouškou z výkonu
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Rotvajler patří mezi nejstarší plemena psů. Jeho původ sahá až do doby antického Říma. Tehdy se používal jako pastevecký pes a na pohánění stád. Tito psi táhli římskými legiemi přes Alpy, chránili lidi a poháněli stáda. V oblasti kolem Rottweilu se tito psi setkali s místními psy a jejich krev se smísila. Hlavním úkolem rotvajlerů bylo nyní pohánění a střežení velkých stád dobytka a obrana pána a jeho majetku. Toto plemeno dostalo svůj název podle starého říšského města Rottweilu: rottweiler. Rotvajler se stal také psem řezníků. Řezníci chovali tento ráz psů jen na výkon a pro své účely. Tak během let vznikl vynikající strážní pes a pes pro pohánění stád, který se využíval také jako tažný pes. Když na počátku 20. století hledala policie vhodná plemena psů pro své účely, zkoušela také rotvajlery. Velmi rychle se ukázalo, že rotvajler je velmi vhodný také pro policejní účely. Proto byl v roce 1910 oficiálně uznán jako policejní plemeno. Chovatelé rotvajlerů usilují o psa překypujícího silou, černého s červenohnědými jasně ohraničenými odznaky, který přes svoji celkovou mohutnost nepostrádá ušlechtilosti a je mimořádně vhodný jako společenský, služební a pracovní pes.
CELKOVÝ VZHLED PSA: Rotvajler je středně velký až velký robustní pes, není těžkopádný, ani lehký, není vysokonohý, ani chrtovitý. Jeho souměrná postava je robustní a podsaditá, ukazuje na velkou sílu, obratnost a vytrvalost.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka trupu měřená od vrcholu hrudní kosti až k výběžku sedací kosti by měla přesahovat kohoutkovou výšku nejvýš o 15%.
CHOVÁNÍ A CHARAKTER (POVAHA): Je přátelský a klidný, v zásadě vlídný, miluje děti. Je velmi oddaný, poslušný, ovladatelný, rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velkou pozorností.
HLAVA
MOZKOVNA:
Lebka: Středně dlouhá, mezi ušima široká, profil čela při pohledu ze strany je mírně klenutý. Týlní hrbol je dobře vyznačený, aniž by silně vystupoval.
Stop: Čelní sklon je výrazný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST LEBKY:
Nosní
houba: Čenich je dobře vyvinutý, spíše širší než kulatý, s přiměřeně
velkými nosními otvory, vždy černé barvy.
Tlama: V poměru k mozkovně nemá působit ani krátkým,
ani dlouhým dojmem. Hřbet nosu rovný, široký v nasazení a mírně
se zužuje k čenichu.
Pysky: Černé, pevně přiléhající, koutky pysků uzavřené, dásně
co nejtmavší.
Čelisti / zuby: Silná, široká horní i dolní čelist. Zuby silné
a úplný chrup (42 zubů); horní řezáky přesahují dolní řezáky a
tvoří nůžkový skus.
Líce: Jařmová kost výrazná.
Oči: Středně velké, mandlového tvaru, temně hnědé barvy; víčka
dobře přiléhající.
Uši: Středně velké, visící, trojúhelníkového tvaru; daleko
od sebe postavené a vysoko nasazené. Uši jsou otočené dopředu a přiléhající
a zdánlivě rozšiřující temeno.
KRK: Silný, přiměřeně dlouhý, dobře osvalený, s lehce klenutou šíjí, suchý, bez laloků a volné kůže na hrdle
TRUP:
Hřbet: Rovný, silný, pevný.
Bedra:
Krátká, silná a hluboká.
Záď: Široká, středně dlouhá, lehce zaoblená, není rovná,
ani strmě spáditá.
Hruď: Prostorná, široká a hluboká (zhruba 50% kohoutkové výšky),
s dobře vyvinutým předhrudím a dobře klenutými žebry.
Břicho: Nevtažené slabiny.
Ocas: Ponechán v přirozené podobě, nesen vodorovně v prodloužení hřbetu; v klidu také visící.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a
nejsou úzce postavené. Předloktí je při pohledu ze strany rovné.
Lopatka svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 45 stupňů.
Lopatky: Dobře uložené.
Nadloktí: Dobře přiléhající k trupu.
Předloktí: Silně vyvinuté a osvalené.
Přední nadprstí: Lehce pérující, silné, nikoli strmé.
Tlapy hrudních končetin: Kulaté; prsty dobře uzavřené a klenuté.
Polštářky tvrdé, drápy krátké, černé a silné.
PÁNEVNÍ
KONČETINY:
Všeobecně: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné,
nejsou úzce postavené. V nenuceném postoji svírá stehno s kostí pánevní,
stehno s bércem a bérce s nártem tupý úhel.
Stehno: Středně dlouhé, široké a silně osvalené.
Bérce: Dlouhé, silné a mohutně osvalené, šlachovité.
Hlezno:
Silné, dobře zaúhlené a není strmé.
Tlapy pánevních končetin: Poněkud delší než přední tlapy;
prsty silné, stejně dobře uzavřené a klenuté.
POHYB: Rotvajler je klusák. Hřbet zůstává během pohybu pevný a relativně v klidu. Průběh pohybu je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, krok je prostorný.
KŮŽE: Kůže je všude na hlavě napjatá; je-li silně vzbuzena pozornost psa, může tvořit lehké vrásky na čele.
OSRSTĚNÍ:
SRST: Skládá se s krycí srsti a podsady = patrová srst. Krycí srst je středně dlouhá, drsná, hustá a pevně přiléhající. Podsada nesmí přerůstat krycí srst. Na pánevních končetinách je osrstění poněkud delší.
BARVA: Černá s dobře ohraničenými znaky (pálením), syté červenohnědé
barvy na lících, tlamě, spodní straně krku, hrudi a končetinách,
stejně jako nad očima a pod kořenem ocasu.
VELIKOST
A HMOTNOST:
Kohoutková výška: u psů 61 až 68 cm.
Psi: 61 až 62 = malí 63 až 64 = střední
65 až 66 = velcí (správná výška) 67 až 68 = zvlášť velcí
Hmotnost: zhruba 50 kg
Kohoutková výška: u fen 56 až 63 cm
Feny: 56 až 57 = malé 58 až 59 = střední
60 až 61 = velké (správná výška) 62 až 63 = zvlášť velké
Hmotnost: zhruba 42 kg
VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Celkový vzhled: Lehký, chrtovitý, vysokonohý celkový vzhled, slabé kosti a slabé osvalení.
Hlava: Jako u loveckého psa, úzká, lehká, příliš krátká, dlouhá, těžká hlava; plochá partie čela (chybějící nebo příliš malý stop).
Tlama: Dlouhá nebo špičatá; rozštěpený nos, prohnutý (konkávní) nebo vyklenutý (konvexní), spadající (orlí) hřbet nosu; světlý nebo skvrnitý čenich.
Pysky: Otevřené, růžové nebo skvrnité. Otevřené (povolené) koutky.
Čelisti: Úzká spodní čelist.
Skus: Klešťový skus.
Líce: Silně vystupující.
Oči: Světlé, hluboko ležící, vypouklé, nebo kulaté, nepřiléhající víčka.
Uši: Příliš nízko nasazené, těžké, dlouhé, schlíplé, dozadu sklopené, stejně jako odstávající nebo nestejně nesené uši.
Krk: Příliš dlouhý, tenký, slabě osvalený, lalok nebo příliš volné kůže na krku.
Trup: Příliš dlouhý, příliš krátký, úzký.
Hřbet: Příliš dlouhý, slabý, prohnutý, kapří.
Záď: Spadající záď, příliš krátká, příliš rovná nebo příliš dlouhá.
Hrudník: Plochý hrudní koš, sudovitý, úzký a mělký hrudník.
Ocas: Příliš vysoko nebo příliš nízko nasazený.
Hrudní končetiny: Úzce postavené nebo křivé, strmé lopatky; chybějící nebo nedostatečné připojení v lokti; příliš dlouhé, krátké nebo strmé nadloktí; měkké nebo strmé nadprstí; rozevřené tlapy; příliš ploché nebo příliš klenuté prsty; zakrnělé prsty; světlé drápy.
Pánevní končetiny: Nedostatečně osvalené, úzce postavená hlezna, kravský, nebo sudovitý postoj; přeúhlené nebo málo zaúhlené klouby; paspárky.
Kůže: Vrásky na hlavě.
Vlastnosti srsti: Měkká, příliš krátká, nebo příliš dlouhá srst, vlnitá srst, chybějící podsada.
Barva: Špatné zbarvení, nezřetelně ohraničené a příliš rozšířené znaky.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Celkový vzhled: opačný pohlavní výraz (typ feny u psa a naopak).
Chrup: Předkus, podkus, zkřížený skus; psi s chybějícími řezáky, špičáky, premoláry nebo moláry.
Oči: Entropium, ektropium, žluté a různobarevné oči
Chování: Bázlivá, plachá, zbabělá, bojící se výstřelu, zlostná, přehnaně nedůvěřivá, nervózní zvířata.
Ocas: zalomený, zatočený, nesený silně ke straně, nebo ke hřbetní linii.
Osrstění: Vyloženě dlouhosrstá nebo zvířata se zvlněnou srstí.
Barva srsti: Psi s barvou neodpovídající standardu rotvajlera - černá s hnědými znaky; bílé skvrny.
Chování: bojácná, plachá, zbabělá povaha, bojácnost při výstřelu, zlomyslná, přehnaně nedůvěřivá a nervózní zvířata.
Pozn.: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.
Poznámka:
Oběžník FCI vztahující se k posuzování rotvajlerů na výstavách (zasláno dne 11.12.2000 faxem jako odpověď na oficiální dotaz ČMKU):
„FCI upozorňuje všechny své členské země, že na mezinárodních výstavách se zadáváním titulu CACIB FCI musí být povolena účast bez ohledu na to, zda mají či nemají kupírované uši a zda byl ocas ponechán v původní přirozené délce v souladu se zákony své země, odkud pocházejí.“
F.C.I.-Standard
č. 147 / 19.06.2000 / D
